O židovských sektách (Josephus Flavius)

Zdroj: Židovské války - Joseph. BJ 2.169, překlad Křesťnaské stránky webnode. Sekty Farizejců a Saduceú jsou krátce popsáné na samém konci článku.

2.117

A nyní byla Archelaova část Judeje zredukována na provincii a Coponius, jeden z jezdeckých řádů mezi Římany, byl poslán jako prokurátor, který měl moc [života a] smrti vloženou do jeho rukou Caesarem. Pod jeho správou to bylo to, že jistý Galilejec, jehož jméno bylo Judas (Juda, p.p.), zvítězil se svými krajany, aby se vzbouřil, a řekl, že jsou zbabělí, pokud by vydrželi platit daň Římanům a poté, co by Bůh podrobil smrtelníkům jako jejich pánům. Tento muž byl učitelem svérázné sekty a vůbec nebyl jako zbytek těch jejich vůdců.

O Esenských (tj. Esejcích)

2.119

Neboť mezi Židy existují tři filozofické sekty. Následovníci první z nich jsou farizeové; za druhé, Saduceové; a třetí sekta, která předstírá přísnější disciplínu, se nazývá Esenští. Tito poslední jsou Židé od narození a zdá se, že k sobě mají větší náklonnost než ostatní sekty. Tito Esenští odmítají potěšení jako zlo, ale zdrženlovosti a překonání vášní považují za ctnost. Zanedbávají manželství, ale vybírají děti jiných osob, zatímco jsou poddajní, vhodní k učení a váží si jich, že jsou ze svých příbuzných, ​​a formují je podle svých vlastních způsobů chování. Nepopírají absolutně způsobilost manželství, a tak pokračovalo posloupnost lidstva; ale střeží se před chlípným chováním žen a jsou přesvědčeni, že žádná z nich nezachovává svou věrnost jednomu muži.

2.122

Tito muži pohrdají bohatstvím a jsou tak komunikativní, že to vzbuzuje náš obdiv. Mezi nimi není ani jeden, kdo má víc než jiný; neboť mezi nimi je zákon, že ti, kdo k nim přicházejí, musí nechat to, co je společné pro celý řád, - přestože mezi nimi není zjevná chudoba nebo nadbytek bohatství, ale majetek každého je promíchán s majetkem všech ostatních; a tak mezi všemi bratry existuje jedno dědictví. Myslí si, že olej je poskvrnění; a bude-li někdo z nich pomazán bez vlastního souhlasu, setře se to z jeho těla; protože oni si myslí, že být zpocený je dobrá věc, stejně jako jsou oblečeni do bílých oděvů. Mají také jmenovány správce, aby se starali o své společné záležitosti, který každý z nich nemá žádnou samostatnou činnost, ale co je pro jejich použití.

2.124

Nemají žádné konkrétní město, ale mnoho z nich bydlí v každém městě; a jestliže některá jejich sekta přichází z jiných míst, mají pro ně připravené místo k noclehu, jako by bylo jejich vlastní; a jdou do takových míst, které nikdy předtím neznali, jako by s nimi byli tak dlouho obeznámeni. Z tohoto důvodu nenesou s sebou vůbec nic, když cestují do odlehlých částí, i když stále berou zbraně s sebou, ze strachu před zloději. Proto je v každém městě, kde žijí, jmenováno zvlášť, aby se staralo o cizince a poskytovalo jim oděvy a další potřeby. Zvyk a správa jejich těl je však taková, jako u dětí, kteří se bojí svých pánů. Rovněž nedovolují změnu věcí jako u obuvi, dokud nebudou nejprve roztrhány na kusy nebo opotřebeny časem. Ani si navzájem neprodají či nekoupí nic; ale každý z nich dává to, co má, tomu, kdo to chce, a místo něho od něho znovu dostává, co by pro něj bylo výhodné; a ačkoli to není nutné, mají plně dovoleno vzít to, co chtějí od kohokoli koho potěší.

2.128 A pokud jde o jejich zbožnost vůči Bohu, ta je mimořádná; Neboť před východem slunce nemluví ani slovo o bezvýznamných věcech, nýbrž povznášejí určité modlitby, které přijali od svých předků, jako by prosili o jeho vzestup. Poté je každý z nich poslán svými kurátory, aby vykonával některá z těch umění, v nichž jsou zruční, a ve kterých pilně pracují až do páté hodiny. Poté se opět shromáždí na jedno místo; a když se oblékli do bílých závojů, vykoupali svá těla ve studené vodě. A po skončení tohoto očištění se všichni scházejí společně v obydlí, do kterého není dovoleno vstoupit žádné jiné sektě; zatímco po očištění jdou do jídelny, jako do nějakého svatého chrámu, a tiše se usadí; potom jim pekař klade bochníky jeden za druhým; kuchař také přinese jeden talíř jednoho druhu jídla a postaví jej před každou z nich; ale kněz nejdříve jídlo požehná (poděkuje Bohu za jídlo, p.p.); a je nezákonné, aby někdo ochutnal jídlo dříve, než bude díkuvzdání. Tentýž kněz, když jedl, říká díkuvzdání po jídle; a když začnou, a až skončí, chválí Boha, jako toho, kdo jim dává jídlo; poté odložili své bílé šaty a znovu se odeberou ke své práci až do večera; pak se vrátí domů k večeři stejným způsobem; a pokud tam budou cizí lidé, posadí se s nimi. Rovněž neexistuje žádný hukot nebo rušení, které by znečišťovalo jejich dům, ale dávají každému svobodu k tomu, aby směl mluvit; toto ticho takto udržované v jejich domě na cizince působý mysteriózním dojmem; příčinou je jejich neustálá střízlivost, kterou vykonávají, a stejná ustálená míra masa a pití, která jim je přidělena, a to, co je jim hojně postačuje.

2.134 A stejně jako v jiných věcech, nedělají nic jiného než podle příkazů svých kurátorů; pouze tyto dvě věci se mezi nimi dělají na základě své vlastní svobodné vůle, která má pomáhat těm, kteří to chtějí, a projevovat milosrdenství; protože je jim dovoleno, aby si samy dovolili pomáhat těm, kdo si to zaslouží, když to potřebují, a dávat jídlo těm, kteří jsou v nouzi; bez kurátorů však nemohou dát svým příbuzným nic. Vydávají svůj hněv spravedlivě a omezují svou vášeň. Vyznačují se věrností a jsou služebníky míru; cokoli řeknou, je také pevnější než přísaha; ale přísahu nemají povolenou, a berou ji jako něco horšího než křivou přísahu, protože říkají, že ten, komu nelze věřit bez [přísahy na] Boha, je již odsouzen (bez přísahy při Bohu,p.p.). Také věnují velké úsilí studiu studiu starodávných spisů a vybírají z nich to, co je nejvýhodnější pro jejich duši a tělo; a do hloubky se zajímají o takové kořeny a léčivé kameny, které mohou vyléčit jejich zdravotní problémy (jaký druh zdrav. problémů nejasné - teplotu a kašel?, p.p.).

2.137 Pokud však někdo přemýšlí nad tím, že by vstoupil do jejich sekty, není okamžitě přijat, ale je mu předepsán stejný způsob života, jaký používají po dobu jednoho roku, zatímco on je nadále vyloučen"; a dají mu také malou sekerku a výše zmíněný opasek a bílý oděv. A když během té doby poddal důkaz, že může dodržovat jejich zdrženlivost, přistupuje blíž k jejich způsobu života a stává se účastníkem vod očištění; není však ani nyní přijmut, aby s nimi žil; po této demonstraci jeho statnosti se jeho temperament zkouší ještě dva roky; a pokud se zdá být hodný, pak ho přijmou do své společnosti. A předtím, než se mu dovolí dotknout se jejich společného jídla, je povinen složit přísahy, které v první řadě vykonává zbožnost vůči Bohu, a pak bude dodržovat spravedlnost vůči lidem a že nikomu neublíží - ať už z vlastního podnětu, nebo na příkaz jiných; aby vždy nenáviděl zlé lidi a pomáhal spravedlivým; že někdy projeví věrnost všem lidem, a zejména těm, kdo mají autoritu, protože nikdo nezíská vládu bez Boží pomoci; a že bude-li mít autoritu, nebude nikdy zneužívat své autority, ani se nebude snažit zatížit své poddané ani jejich oděvy, ani jakýmikoliv jinými šaty pro zvláštní příležitost; že bude neustálým milovníkem pravdy, a vyzve sám sebe, aby káral ty, kteří říkají lži; že své ruce bude střežit před krádeží a svou duši před nezákonnými zisky; a že nebude ukrývat nic z věcí své vlastní sekty ani odhalovat žádnou z jejich doktrín ostatním, ne, ne, třebaže by ho k tomu někdo měl přimět, aby tak učinil přes ohrožení svého života. Navíc přísahá, že své doktríny nesdělí nikomu jinému, než když je sám přijal; aby se zdržel loupeže, a bude si také zachovávat knihy náležející jejich sektě a jména andělů [nebo poslů]. Toto jsou přísahy, kterými si své konvertity upevňují.

2.143 Ale pro ty, kteří jsou chyceni v jakýchkoli odporných hříších, je vyhazují ze své společnosti; a ten, kdo je od nich takto oddělen, často umírá zkroušený bídou; Neboť je vázán přísahou, kterou přijal, a zvyklostmi, kterých se účastnil, nemá svobodu podílet se na tom jídle, s nímž se jinde setkává, ale je nucen jíst trávu a vyhladovět své tělo hladem, dokud nezahynul; z tohoto důvodu je mnozí z nich znovu přijímají, když jsou na posledním zalapání po dechu, ze soucitu s nimi, protože berou v úvahu utrpení, kterým prošli dokud se nedostali na samý pokraj smrti, aby byli dostatečně potrestáni za hříchy, kterými byli vinni.

2.145

Ale v rozsudcích, které vykonávají, jsou nejpřesnější a nejspravedlivější, a ani nepřijímají rozsudek hlasováním soudu, který má méně než sto hlasů. A co je jednou určeno tímto číslem je neměnné. Co nejvíce ctí hned po Bohu samotném je jméno jejich zákonodárce [Mojžíše], kterého, pokud se někdo rouhá trestají smrtelným trestem ("punished capitally",p.p.). Také si myslí, že je dobré poslouchat jejich starší a hlavně. Pokud tedy deset z nich sedí pohromadě, nikdo z nich nebude mluvit, zatímco ostatních devět jsou proti. Také se vyhýbají plivání (nebo: nadávání,p.p.) mezi nimi nebo na pravé straně. Kromě toho jsou přísnější než ostatní Židé, když odpočívají od svých prací sedmého dne; protože nejen připraví svá jídla o den dříve, aby nemuseli zapálit oheň v ten den, ale neodstraní žádné nádoby ze svého místa, ani nezasednou k [soudnému] stolci. Ba dokonce, v jiné dny vykopávají malou jámu, o hloubce chodidla, s lopatkou (takový druh sekerky dostanou, když jsou poprvé přijati mezi ně); a přikrývajíce se svým oděvem, aby se nemohli potýkat s božskými paprsky světla, uleví si do té jámy, po které dají zemi, která byla vykopána znovu, do jámy; a dokonce to dělají pouze na osamělejších místech, která si za tímto účelem zvolí; a ačkoli toto věcné břemeno těla je přirozené, přesto je pravidlem, aby se po něm umývali, jako by to pro ně bylo zneuctění.

2.150

Nyní, když skončí doba přípravného řízení, se dělí do čtyř tříd; a dosud jsou junioři horší než senioři, takže pokud by se junioři měli dotknout seniorů, musí se umýt, jako by se smísili se společností cizince. Jsou také dlouhověcí, protože mnozí z nich žijí nad sto let díky jednoduchosti jejich stravy; no, podle mého názoru, díky pravidelného  chodu života, který dodržují. Rozjímají nad utrpením života a díky šlechetnosti své mysli jsou nad bolestí. A pokud jde o smrt, bude-li to pro jejich slávu, váží si ji více než žít napořád; a vskutku naše válka s Římany poskytla hojné důkazy o tom, jaké velké duše měli ve svých soudech, přičemž, i když byly mučeni a zdeformováni, spáleni a roztrháni na kusy a prošli všemi druhy nástrojů mučení, aby mohli být přinuceni buď k tomu, aby se rouhali svým zákonodárcům nebo aby jedli, co jim bylo zakázáno, přesto je nemohli přinutit to udělat ani jednoho z nich - ne, ani jednou, aby nezalichotili svým mučitelům, nebo aby se zbavili slzy; ale ve svých bolestech se usmívali aby vyjádřili své opovržení nad těmi kdo jim způsobovali muka a rezignovali na své duše s velkým zoufalstvím, protože očekávali, že je znovu přijmou.

2,154

Jejich doktrína je taková: Že těla jsou porušitelná a že záležitost, ze které jsou vyrobeny, není trvalá; ale že duše jsou nesmrtelné a trvají na věky; a že vycházejí z nejjemnějšího vzduchu a jsou spojeni se svými těly, pokud jde o věznice, do nichž jsou přitahováni určitým přirozeným lákadlem; ale když jsou osvobozeni od svazků těla, pak se uvolní z dlouhého otroctví a radují se a stoupají vzhůru. A to je jako názory Řeků, že dobré duše mají své obydlí za oceánem, v oblasti, která není utlačována bouřkami deště nebo sněhu nebo intenzivním teplem, ale že toto místo je takové, jaké je osvěženo jemné dýchání západního větru, který neustále fouká z oceánu; zatímco přidělili zlým duším temný a bouřlivý den, plný nikdy nekončících trestů. A skutečně se mi zdá, že Řekové postupovali podle stejné představy, když přidělili požehnané ostrovy svým statečným mužům, kterým říkají hrdinové a polobohy; a duše bezbožných, oblast bezbožných, v Hádu, kde se jejich bajky vztahují k tomu, že určité osoby, jako je Sisyfos, Tantal a Ixion a Tityus, jsou potrestány; který je postaven na tomto prvním předpokladu, že duše jsou nesmrtelné; a odtud jsou shromážděna ta nabádání k ctnosti a dehortace z bezbožnosti; díky čemuž jsou dobří lidé ve svém životě lepší díky naději, že po smrti mají odměnu; a tím, že silné sklony špatných lidí k neřesti jsou omezeny strachem a očekáváním, ve kterém jsou udržováni, že ačkoli by v tomto životě měli ležet ukrytí, po smrti by měli být věčným trestem. Jsou to božské/boží doktríny Esensců o duši, která představuje nevyhnutelnou návnadu pro ty, kteří někdy měli zájem o jejich filozofii.

(Pozn. Na konci svazku Josephus pojednává o těchto židovských nebo esenských naukách o duších a Hádes, které jsou v souladu s křesťanstvím).

2.159

Jsou mezi nimi také ti, kteří se zavazují předpovídat věci, které přijdou, čtením svatých knih, používáním několika druhů očištění a neustále obezřetnými v rozpravách proroků; stane se jen zřídkakdy, že ve svých předpovědích chybí.

2,160

Navíc, Esenci mají další přikázání, které souhlasí se zbytkem co se týče jejich způsobu života a zvyků a zákonů, ale liší se od nich v manželském ohledu, protože si myslí, že kdyby se neoženitli, odřízli by tu hlavní část lidského života, kterou je naděje na nástupnictví; Ba, tím spíše, že kdyby všichni lidé měli mít stejný názor, celá lidská rasa by se zhroutila. Avšak své manželky/manžele zkoušejí po dobu tří let; a pokud zjistí, že mají své přirozené očištění třikrát, jako vyzkoušení toho, že budou pravděpodobně plodné, pak se s nimi skutečně ožení/vdají. Nejsou však zvyklí doprovázet své manželky když jsou s dítětem, aby dali najevo, že s nimi nejsou proto, aby se potěšili, ale kvůli jejich generačnímu odkazu, který po nich zůstane. Takže ženy chodí do koupelen s nějakým oděvem, jako muži, raději opásané. To jsou zvyky tohoto řádu Esenců.

Farizeové

2,162 Ale pak, pokud jde o první dva uvedené řády, farizeové jsou ti, kteří jsou v přesném výkladu svých zákonů považováni za nejzkušenější a představují první sektu. Tito připisují všechno osudu (nebo prozřetelnosti) a Bohu, a přesto připouštějí, že jednat podle toho co je správné nebo naopak, je v zásadě v moci lidí, i když osud spolupracuje při každé činnosti. Říkají, že všechny duše jsou nezničitelné, ale že jen duše dobrých lidí jsou odstraněny do jiných těl, ale že duše zlých lidí podléhají věčnému trestu.

Sadduceové  

Sadduceové jsou však ti, kteří tvoří druhý řád a zcela odmítají roli osudu a předpokládají, že se Bůh nezajímá o to, zda to co děláme či neděláme je zlo; a říkají, že činit dobré nebo zlé, je na vlastním výběru člověka a že to či ono patří každému podle toho jak si vybere, aby mohli jednat jak sami chtějí. Popírají také víru v nesmrtelnost duše a tresty a odměny v Hádesu. 

Farizeové

Farizejové jsou navíc k sobě přátelští a jsou pro uplatňování svornosti a úcty na veřejnosti; ale chování Sadduceů jednoho k druhému je do jisté míry divoké a jejich rozhovor s těmi, kteří jsou z jejich vlastní strany, je stejně barbarské, jako by k nim byli cizí. A to je to, co jsem řekl o filozofických sektách mezi Židy.