Pravý význam slova soudit

V řečtině se vyskytuje několik podobných slovíček:

dokimazejn - testovat, zkoumat, ověřovat, někdy také "přesvědčit" (ale na základě porovnání), rozlišovat (nejčastěji: porovnat činy s tím co říká bible, nebo porovnat Boží skutky s tím co Bůh zaslíbil - což máme přeloženo jako pokoušet Boha na poušti).

pejrazejn - zkoušet, pokusit, ověřovat, udělat zkoušku/důkaz, také: pokoušet. Význam je téměř identický s dokimazejn.

krinejn - κρίνειν - a) soudit se před soudem nebo soukromě ; HELPS Word-studies: správně oddělit (odlišovat, rozlišovat) - tj. soudit; dospět k volbě. J. Thayer poznamenává, že "správný význam 2919 [krinó] je vybrat (si) pomocí oddělování. Podobně použito v Homérovi, Herodotovi, Aeschylovi, Xenofonovi a Platonovi. Krinó ("rozlišovat, soudit") typicky znamená dělat rozlišení mezi správnou věcí a špatnou věcí (vinou a nevinou), zejména na rovině úřední. Přesně soudíme jen inteligentním porovnáním a kontrastováním založeném na Božím slovu, jinými slovy: uznat, schválit (angl. "approve") (upřednostnit) co je správné a odmítnout co je nekvalitní, druhořadé (špatné).

Krinó se používá ve smyslu "přinést k soudu" (ověření faktu) před zákonným soudem.

Thayer's Greek Lexicon nabízí ještě mnoho jiných významů jako: hodnotit, myslet, vybrat sipovažovat, určit, vyřešit, rozsoudit ale toto je základní. Také vládnout.

Soud je tedy základní věc, která se očekává od každého křesťana, který má dostatečnou znalost Božího slova a to především v záležitosti posuzování vlastního hříchu.

K tématice se váže také tento verš:

Nebuďte mnozí učiteli, bratři moji; víte, že budeme mít přísnější soud. Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo." Jk 3:2 NBK

Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo." Jk 3:1-2 ČSP

Jakub neříká, že nemáme být učiteli nebo že nemáme soudit, ale že ti kdo vědí více budou souzeni přísněji, protože se nemohou vymlouvat na nevědomost. Zde Jakub použil slovo πταίει [prajej], πταίω [ptajó] - zakopávat; padat, chybovat, hřešit, dopustit se přestoupení. Říká tedy vlastně: všichni často hřešíme nebo upadáme do různých svodů. Kdo nehřeší je dokonalý muž...

S tématem také souvisí to co Pavel odhaluje ohledně použitých termínů v listu Římanům když oslovuje židy - znalce Písem:

Hle, ty si říkáš Žid, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem. Znáš jeho vůli a rozeznáváš, co je správné, neboť jsi vyučován ze Zákona. Jsi přesvědčen, že jsi vůdcem slepých a světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nemoudrých, učitelem nemluvňat, někým, kdo má obraz poznání a pravdy v Zákoně." Ř 2:17-20

Pavel naráží na to, že učitelská služba či úřad je velmi důležitá (neboť ten kdo má znalost Písem je schopen vynášet soud - spravedlivý však jen tehdy, pokud sám neklopýtá v tom co posuzuje) a neobejde se bez hlubší znalosti alespoň jednoho biblického jazyka k tomu, aby bylo možno posuzovat/soudit/rozlišovat podle písma. Pavel vlastně říká, že k tomu, abychom mohli znát jeho vůli, potřebujeme znát písma - a také žít podle nich. Nemluvňata jsou tedy ti, kdo neznají písma. Ono se však také předpokládá, že ten kdo má být krmen Božím slovem, krmen mlékem, nebudete toto mléko odmítat, aby mohl přijmout později hutnější stravu a být vyučen hlubším základům písma. Nerozumní, pyšní a nadutí lidé, však poučení od moudrých odmítají a cpou se do pozic, které jim nepřísluší, protože neznají písma anebo nejsou způsobilí pro pýchu a hříšnou přirozenost (1 K 5:2, 1 K 2:14). Myslí si, že znají - stali se sami před sebou moudří, a tak vynášejí unáhlené soudy nad druhými lidmi. Nejjasněji je to vidět v přímé konfrontaci, když někdo člověka znalého písma oslovuje nebo o něm mluví jako o: farizeji, slepci, vůdci slepých, nebo snad ho označí, že je pod náboženským duchem.  Není však každý, kdo zná písma farizej. Rozhodující faktor je přece ten, nakolik je jeho spravedlnost před Bohem pravá, nakolik je jeho charakter přímý a nakolik myslí vážně to co vyslovuje, nakolik žije tím co sám učí. A právě proto, vzdělání a teologická škola ještě nikomu nezaručí, že člověk dokáže žít z Boží milosti a milovat Boha. Naopak teologické školy často ducha člověka ubijí a způsobí jeho vyhoření, ne-li dokonce odpadnutí od Boha. Pouze člověk, který dokázal dát celý život Bohu a nedělá kompromisy v žádném Božím slovu, dokáže obstát v tom Božím slovu jak píše Jakub - ne jen ve vzdělání, ale také v tom, že se pěvně drží Božího slova a nepochybuje o žádném Jeho slově.

Tato stránka je předělávka stránky nabozensky-duch.webnode.cz.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky