Proč nový termín?

V roce 2019 vznikla stránka Náboženský duch. Tento termín pro jev, který jsem viděl v náboženské společnosti mi doporučil můj blízký známý. S postupujícím časem během jednoho roku jsem se začal velmi intenzivně zajímat o různé křesťanské sekty a heretické směry, které neučí původní biblické učení a zdravou doktrínu. O některých jsem už dříve slyšel, např. Hnutí víry, ale moc jsem od nich nevěděl. Dnes např. o Hnutí víry vím to, že hlavním rysem jejich učení je evangelium prosperity a často také sektářské praktiky jako kontrola a manipulace (právě v souvislosti s evangeliem prosperity). Učení, které kážou je zcela scestné a s učením Ježíše Krista a apoštolů vlastně nemá moc společné. Zjistil jsem, že pojem "náboženský duch" bývá často používán jako zbraň či nadávka proti nevinným lidem jako argument, kdokoliv vznese kritiku proti nezdravému křesťanskému učení. Kdokoliv poukáže na odchylky od biblického učení, je dehonestován. Nemusí být zrovna řeč o náboženském duchu. Objevuje se taky nadávka typu: "má ducha Jezábel" nebo "vnímám ducha kritiky", přitom "duch kritiky" je používán jako zbraň pokud někdo používá schopnost, která je naprosto biblická a naprosto nutná k rozlišování falešných učení: rozum a posuzování či rozlišování pravdy od lži na základě bible. Uvědomil jsem si, že sám termín "náboženský duch" vznikl v nedůvěryhodném prostředí plném různých falešných učení, herezí, bludů, církevní kontroly a hlavně: v bibli se žádný takový skutečný "náboženský duch" nenachází, nacházíme jen to co Ježíš popisuje jako "obílené hroby, navenek hezké" (Mt 23:27), "znečištěný kalich a mísa" (Mt 23:25). Podobně je to s duchem Jezábel a duchem Achaba a kdoví kolik dalších duchů si tyhle sekty vymyslely! Nechci zpochybňovat jádro učení, který je o pokřiveném charakteru - skutečně tam nějaký duch je, ale jeho jméno skutečně nikdo nemůže znát, protože by musel mít nadpřirozené zjevení, které však není možné biblicky ověřit! A to je ten klíčový problém v uznání těchto termínů. Chceme-li vyučovat opravdu zdravé učení, musíme se držet toho, co máme v bibli a nezavádět další termíny a duchy, kterými bychom mohli nadávat lidem. Zavedení tohoto nového termínu je k mému osobnímu použití a chci při této příležitosti prohlásit, že termín "sektářský duch" nikdo nebude používat jako označení pro člověka, ve smyslu, že někdo má "sektářského ducha" nebo někde působí "sektářský duch", leda by sám byl pod vlivem ducha bludu, pod vlivem nějaké hereze. Označuji tímto pojmem pouze povahu sektářství, vyskytující se v křesťanském prostředí, jehož základní rysy zde chci pevně definovat. "Sektářský duch" není skutečný duch, jen pojem pro jev, který vidím v nábožensky založené společnosti. Pojem není vázán na Hnutí víry, ani na Novou apoštolskou reformaci, ani různé další hereze ...

I. Základní popis tohoto církevního jevu

Podmínky, které musí být všechny splněny pro zařazení církevní organizace do "sektářského ducha":

1. Jedná se o organizovanou skupinu lidí, vyučující nějakou formu křesťanství nebo podobného učení jako vidíme například u Svědků Jehovových.

2. V této skupině existuje autorita, která řídí ostatní a kontroluje či panuje ve smyslu (1 P 5:2-3 a další verše ohledně panovačnosti a špatné komunikace).

II. Nepovinné a snadno rozpoznatelné znaky církevního sektářství 

V souvislosti s výše zmíněným bodem 2. autorita - jsou tu další čtyři možné znaky, které jsou však velmi závažné a velmi výrazné rysy sektářství:

A) Kult osobnosti, který vzniká kolem této církevní autority - tj. přehnaná míra úcty a respektu, která je prokazována autoritě ve sboru.

B) Autorita k pozměnění výkladu písma pocházející z nadpřirozeného zjevení k výkladu písma, andělem, hlasem, tzv. duchem mrtvého člověka.

"Divím se, že se tak rychle uchylujete od Toho, který vás povolal Kristovou milostí, k jinému evangeliu. (7) Jiné evangelium není, ale jsou někteří, kteří vás zneklidňují a chtějí převrátit evangelium Kristovo. (8) Ale i kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet! (9) Jak jsme již řekli, tak to nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo káže jiné evangelium než to, které jste přijali, ať je proklet" Gal 1:6-9

Spadá sem i komunikace s mrtvými, protože bible říká, že není možné, aby mrtví komunikovali ze záhrobí.

Podstatou tedy je, že toto poselství je v rozporu s biblí a je reprezentování jako by mělo větší autoritu, nebo nový další význam... K bibli není možné dodat nic navíc, žádné další poselství není a pokud to někdo tvrdí a vy jste mu to uvěřili, tak vězte, že jste se nechali oklamat jiným evangeliem a jiným duchem.

C) Autorita k pozměnění výkladu písma vycházející z toho, že daná osobnost má vyšší autoritu než bible.

Toto dávám samostatně. Je to podobné jako kult osobnosti, jenže u kultu není vždy nutné, aby dotyčná osoba vědomě pozměňovala bibli.

D) Skupinové myšlení

Ohledně soudu pak pojednává především Ř 14:1-13, "Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit." Ř 14:4 a "Nemluvím ovšem o tvém vlastním svědomí, ale o svědomí toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím někoho jiného?" 1 Kor 10:29 - když Bůh odpustil, proč bych měl být ještě souzen?

III. Obtížně rozpoznatelné znaky církevního sektářství

Zejména pro osobu, která je uvnitř sekty je těžké rozpoznat varovné znaky sektářství. Kromě výše zmíněných problémů s panovačností, kontrolou a manipulací a špatné komunikace (neochota zodpovědět palčivé otázky) se vyskytuje problém s teologií, která je v rozporu s biblí.

Mluvím-li o sektářském duchu, mám namysli takovou organizaci, u které se vyskytuje minimálně jeden z následujících znaků:

1) Některá z knih bible není uznána jako autoritativní. (Deuterokanonické knihy však do bible nespadají)

2) Jedné ze smluv je přiřazována menší hodnota než druhé: 

• a) buď je Nová smlouva nahlížena jako méně autoritativní než Stará smlouva
  
• b) nebo je Stará smlouva nahlížena jako méně autoritativní než Nová smlouva
  

3) Ignorování veršů, které nás usvědčují z vadné doktríny nebo z hříchu.

Církve, dělají kompromisy s Božím slovem a vybírají jen některé verše, které se jim hodí, které chtějí dodržovat ve svém sboru. Neberou dostatečně váže fakt, že 

"Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, (17) aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu." 2 Ti 3:16-17

Jsou to hlavně ty nepohodlné části ať už ze staré smlouvy nebo z nové, které se nepřizpůsobují trendům doby jako je liberalismus, feminismus, emancipace, politická korektnost, genderová rovnost, atd. atd. atd. Výklad Božího slova se přizpůsobuje časům a trendům, jakoby Boží slovo nebylo stálé, pravdivé a neměnné.

"Kaž Slovo; buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, kárej a napomínej se vší trpělivostí a učením. (3) Neboť nastane čas, kdy nebudou snášet zdravé učení, ale budou si podle vlastních chutí shromažďovat učitele lechtající jejich sluch. (4) Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím." 2 Ti 4:2

4) Verše z bible jsou běžně vytrhávány z kontextu nebo nejsou uváděny celé, takže podstatná část chybí, aby bylo obhájeno nebiblické/nezdravé učení. Vezme se buď jen část verše, nebo se nepřihlédne k důležitému kontextu.

Příklad takového biblického textu, které podporuje evangelium prosperity je Př 8:17-18:

"Já miluji ty, kdo milují mne, ti kdo mě hledají mě jistě naleznou. Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt." (zdroj, B21)

Na tomto verši není nic špatného ale v rukou kazatele evangelia může snadno posloužit tak, že je řeč o Hospodinu. Kontext však mluví, že je řeč o moudrosti a nejde o peníze ani zlato. Jak další věta jasně napovídá: "Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší." Př 8:19.

5) Vyučují se a kážou hereze a to tak, že ignorují některé verše nebo jejich důležité detaily:

Příklad #1 - modalismus - vyučuje, že identita Otce, Syna a Ducha je totožná.

"Pavel, apoštol (poslaný ne od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých)" Gal 1:1

Zde jsou ignorovány dva detaily: 

a) je rozdíl mezi Ježíšem a Otcem 

b) Bůh Otec je ten, kdo vzkřísil Syna ... (v řečtině je sloveso v příčestí činném následované zájmenem auton).

Příklad #2 - modalismus

Ježíš oznámil, že bude vzkříšen (trpný rod u slovesa), ne že vzkřísí sám sebe (byl by tam činný rod u slovesa).

"Zabijí ho, ale on bude třetího dne vzkříšen." A oni se nesmírně zarmoutili." Mt 17:23

Je tedy nad slunce jasnější, že v tomto činu museli figurovat dvě osoby. On jako předmět vzkříšení a Bůh otec jako ten kdo křísí.

Příklad #3 - evangelium prosperity - lze snadno identifikovat pomocí toho, že ignorují verše jako: "Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království." Mk 10:25, pod. Mt 19:24, L 18:25. Nebo ... "Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" Mk 10:23, nebo:

"Tehdy pozvedl oči na své učedníky a řekl: "Blaze vám chudým, neboť vám patří Boží království. (21) Blaze vám, kteří teď hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kteří teď pláčete, neboť se budete smát. (22) Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. (23) Radujte a veselte se v ten den, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká. Totéž přece dělali jejich otcové prorokům." L 6:20-23

Na toto téma by se mnohým pastorům těžko kázalo, neboť mají mnoho majetku. Proto přizpůsobují svá kázání tak, aby o těch věcech nemuseli kázat, a raději ždímou z nevěřících peníze, způsobem kdy zcela překrucují písmo.

6) Některé biblické pojmy jsou tendenčně vykládány, mezi ně patří například pojem "desátky", který v nové smlouvě opravdu vůbec neexistuje. Někteří věřící tak pod vlivem manipulace vůbec nemají ponětí o tom, co to desátky doopravdy - podle bible jsou. Dochází tak k záměně slov sbírka/sbírky za desátky. Pravda je taková, že nikdo nemá biblický nárok po křesťanech požadovat desátky, protože ty byli určeny židům podle Mojžíšova zákona.

Druhým podobným slovem je Šabat, který se v českých biblích uvádí jako sobota, ale pravdě je taková, že význam slova Šabat je velice jiný než sobota a významů je několik. Protože židé mají šabaty minimálně dva, jeden víkendový, který je z pátku na sobotu a druhý Šabat je den kdy začíná slavnost nekvašených chlebů Lv 23:6. Tato překladatelská chyba se nachází v Lukáš 23:50-56, kde při rozboru a analýze textu v článku Největší překladatelská bota novodobé historie českého biblického překladatelství! zjistíte, že překladatelé nám vlastně tvrdí, že Ježíš Kristus byl v hrobě pouze 1 až 1,5 dne, místo toho jak předpověděl "tři dny a tři noci". Z toho nám plyne, že nám čeští bibličtí překladatelé vlastně vytvořili herezi.

Za vadný překlad by bylo možné považovat také slovo "Tóra" jako "Zákon", ačkoliv slovo Tóra má více významů, nejen Zákon. Slovo Tóra znamená například také učení, směr... A proto lze slovo Tóra použít pro označení celé bible staré smlouvy, od Mojžíšova Zákona až po proroky. 

Další běžnou překladatelskou chybou je překládání slova τέλος  [telos] znamenající smysl, cíl nebo završení jako konec či ukončení nebo dokonce zrušení!

Spolu s mnoha dalšími překladatelskými chybami v českých překladech tak vznikají nové nebo větší hereze než dříve. Je to díky volným překladům, protože heretik si vybere takový volný překlad, kterým může dobře ospravedlnit svůj bludný výklad. Zdá se však, že to není překladatelova neznalost, která směřovala volbu slov tímto směrem, ale že je to prohnilost celého ekumenického systému a hereze, které již v tomto systému jsou obsaženy, co stojí za tím, že nám překladatelé vytváří hereze podporující překlady. Na preciznosti překladu slovíček opravdu záleží a není to jen slovíčkaření, jak se nám liberálové snaží namlouvat.

7) Pokrytectví v církvi - pod tíhou kompromisů s Božím slovem, se v církvi rozmáhá hřích. Je to tolerance hříšného jednání a je pevně spjato s bodem 3) Ignorování veršů v bibli (a tím pádem s dobovými trendy: s liberalismem, emancipací, genderová rovnost, aj.) nebo s bodem 5) hereze.

Pokrytectví je, když kážeme nebo soudíme člověka v oblasti, ve které sami skrytě selháváme: 

Upřímný vztah s Bohem vyžaduje přiznání svých vlastních lidských nedostatků i před druhými lidmi, protože:

"Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. (9)  Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti. (10) Řekneme-li, že jsme nehřešili, děláme z něj lháře a jeho slovo v nás není." 1 Janův 1:8-10

Jakmile je tento porušený stav přiznán, nemá nás nikdo právo soudit za to, že jsme nedokonalí. 

Soud nespadá mezi znaky sektářství, ale uvádím je pro případ, že by někdo byl pokoušel, aby posuzoval jako pokrytectví něco co ve své podstatě pokrytectví být nemůže, neboť je dáno upřímností před Bohem a lidmi. Kdo posoudí naší upřímnost?

Apoštol Jakub to vysvětlil výstižně:

"Všichni přece v mnoha věcech selháváme. Jestliže někdo neselhává ve slově, je to dokonalý muž, schopný udržet na uzdě také celé tělo." Jk 3:2

Jinými slovy: selhávat je lidské. To však neznamená, že nemáme usilovat o dokonalost!

Ohledně soudu pak pojednává především Ř 14:1-13, "Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit." Ř 14:4 a "Nemluvím ovšem o tvém vlastním svědomí, ale o svědomí toho druhého. Vždyť proč má být moje svoboda souzena svědomím někoho jiného?" 1 Kor 10:29 - když Bůh odpustil, proč bych měl být ještě souzen?